Zrovna sedim na lodi z Vancouveru na ostrov, je?t? dneska se zas dostanu do skoly. PoslednĂ tyden zimnich prazdnin jsem stravil, jak uz vite, na Whistleru u Joe a Dianne. Vzala me tam, spolecne s Ettou z Fiji a Zung z Vietnamu, Paula, kterou uz taky znate. Oslavili jsme tam Silvestra, koupali se ve virivce, hodne jedli a samozrejme sjizdeli krasne a obrovske svahy, kterĂŠ mistni teren nabizi. Podminky na snowboardovani byly uzasne (ka?dĂ˝ den aspon 10 cm noveho prasanu) a rozhodne jsem si to nadherne uzil. Pro Ettu a Zung to bylo jejich lyzarske (pro Zung) a snowboardove (pro Ettu) poprve. Moc casu jsem s nimi proto netravil, az na Ettu, kterĂŠ jsem se prvnĂ p?lden snazil ukazat, jak na to. Pak me to bohu?el omrzelo a zacal jsem jezdit sam. Urcite jsem se za tech 5 dni na tom prkynku zas zlep?il, poslednĂ den jsem sel s Joem a jeho kamarady sjizdet mistni lesiky, to byl narez. V pondeli uz zas zacina ?kola a tedy uceni. JedenĂĄctĂŠho uz mam prvnĂ termin na jednu esej a nevim, jestli na konci unora nebo v breznu uz budu mit ustni maturity z anglicke literatury, francouzstiny a spanelstiny. Na netu uz jsou fotky, bohu?el me nikdo nefotil, proto?e jsem v?t?inu casu jezdil sam, takze ta nejzajimavejsi je ta, kde mam na bradce namrzly dobry centimetr snehu nebo spis ledu. To se mi stalo pote, co jsem vyjel na vrchol Mt. Whistler a tam byla neskutecna snehova boure, videt nebylo na metr a ten den se tam jeden clovek zabil. Ja jsem nastesti prezil a tak se muzete tesit na dal?Ă zaznam v mem blogu, kterĂ˝ snad nebude pokracovat v trendu jeden zaznam za dva mesice.
